Znuďen krásou hnusu

17. dubna 2017 v 18:23 | Ve.Er |  Knížky
Znuděn krásou hnusu

Henry Spencer

román

Mladá fronta a. s., 1. vydání, rok 2011

184 stran



Občas si vyberu knížku podle názvu nebo obálky, aniž bych tušila, co mě pak čeká. Tak tomu bylo i u téhle knížky.

Ve své prvotině se pod pseudonymem píšící Henry Spencer snaží zachytit šeď jednoho středně velkého maloměsta. Hlavní postava si tuto nudu krátí drogami a ulehčuje si tak pomalu plynoucí dny plné undergroundové hudby nejrůznějších žánrů, klasických filmů i anonymních sexuálních styků. Kniha beze jmen, bez míst, konkrétních příčin a vysvětlení, vyšších uměleckých ambicí, k nimž si alibisticky autor pomáhá citáty z Poea, Kafky či z textů Telexu, zato plná drog, vulgarit a pošramoceně neohroženého ega hlavního hrdiny. Aneb cool svět, kde cool je sprosté slovo.

Tohle si můžete přečíst na zadní straně knížky. Ale jo, takovej popisek mě docela nalákal, tak jsem se s chutí dala do čtení a ... Víte, moc mě to nebavilo.

Všechno je anonymní. Není známo, v jakym městě se děj odehrává, kolik je hlavnímu hrdinovi, bo jak se jmenuje on či nějaká z dalších postav. Místo jmen a názvů míst jsou vždycky psaný jen tečky. S tímhle bych neměla sebemenší problém, naopak je to zajímavej nápad. Vlastně jsem se s tím setkala asi poprvé. Co mi vadilo, a co jsem překonala až po pár stránkách, jsou zbytečně dlouhý souvětí. Fakt. V jedný větě je zamotáno tolik přirovnání a vedlejších vět, že se ztratíte a zamotáte a nedá vám to smysl. Párkrát jsem se musela vrátit na začátek, abych si to spojila. Další věc: přirovnání. Rádoby drsný a vtipný přirovnání, který ale já teda vůbec neocenila. Nepřišlo mi to ani vtipný, ani drsný, byla to jen zoufalá snaha o to, být borec. Čímž se dostávám k hlavnímu problému: hrdina knihy.

Tenhle feťáček se snaží prezentovat jako strašně drsnej týpek, pohrdající konzumní společností. Je to drsnej typ s nadhledem a vlastním světem. Víte, já sama se považuju za dost arogantního a cynickýho sráče, proto mě docela zklamalo vykreslení postavy. Nene, tohle nesplňuje mou představu. I když uznávám, normálním lidem to asi stačí, ale já znám mnohem větší parchanty s mnohem složitější osobností, co by si zasloužili vykreslit do knížky. Tenhle týpek pro mě není o moc horší (lepší) než pseudo punkáči a disco týpci, kterýma on sám pohrdá. On si zase totiž hraje na drsňáka, bohéma a já nevím, co ještě. Nechává se vydržovat rodičema, každý ráno mu od nich chodí na účet určitej obnos. To je nějaký hrdinství? Jak to souvisí s pohrdáním společnosti a rebélií? Haha. Při sponzoringu rodičů umí být rebelem každej. Jaký může mít takovej člověk problémy? Má svůj dobře vybavenej byt, nechodí do školy ani do práce, má neomezující množství peněz. Jo, každej den si může dovolit koupit fet, cigára, pivo i tvrdej chlast. Pro mě jenom znuděnej blbeček, co si řekl, že ze sebe udělá rebela a začne fetovat. Dál hrozně nemám ráda lidi, co se snaží založit si drsnou image na zesměšňování ostatních lidí. Lidí, co poslouchají jinou hudbu, chodí jinak oblíkaný, jinak se baví... A to tenhle cápek dělá neustále. Plus si hraje na intelektuála, protože čte Kafku, poslouchá jinou hudbu než ostatní a kouká na chytrý filmy.

Takže sorry. Ale takhle fakt ne. Pokus o něco, co se nepovedlo. Dost mě překvapilo, že má tahle knížka poměrně dobrý hodnocení. No, jak říkám, chyba je asi ve mě. Jestli ale chcete poznat sráče, tak mi řekněte a já vás s pár lidma seznámím. A rozhodně to nejsou pseudo hrdinové zabývající se problematikou blonďatých holek na hiphopových koncertech.

Když budu hodná, dám tomu ** a to jenom za dobrej název a dobrej výběr hudebních skupin (jo, taky jsem pseudo intelektuál, poslouchající lepší hudbu než ostatní lidi).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.